________________________________________________________________________

EDUARD OVČÁČEK

Ovčáček patří v českém resp. československém poválečném umění k nejdůslednějším umělcům, zabývajícími se vztahem mezi písmem a obrazem, ale rovněž mezi písmem a plastikou nebo objektem či fotografií a v neposlední řadě také mezi tradiční a netradiční poezií. Tento přístup k písmu v rámci výtvarného umění je v odborné literatuře souhrnně označován jako lettrismus. Vznikl ve Francii v roce 1942 původně jako nový básnický směr, bořící - podobně jako dříve dadaisté - dosud zažitá pravidla. Jedním z jeho průkopníků byl ve Francii básník Isidore Isou, který byl přesvědčen, že lettrismus může vytvořit syntézu řeči, poezie a hudby, a že překonáním vžitých konvencí může obnovit také vztah mezi poezií a malbou. Ovčáček hledá podobné, ale také jiné, nové vztahy jako multimediální tvůrce, kromě malby, grafiky, koláže, plastiky, vizuální a konkrétní poezie či lettristické fotografie, se zabývá také akcemi a instalacemi a v poslední době se nejčastěji věnuje digitální grafice. Aspekty rychlého šíření a dostupnosti grafiky mezi lidmi po celém světě byly důvodem, že se autorovi grafika stala jeho prvořadým mediem již v době jeho nástupu na slovenskou výtvarnou scénu v roce 1959. Tedy v době, kdy byl spolu s malířem a grafikem Milošem Urbáskem iniciátorem vzniku nezávislé bratislavské skupiny umělců Konfrontace (1960), která prosazovala na Slovensku tehdy jednu z aktuálních podob abstraktního umění známou pod pojmy informel či strukturální nebo materiálová abstrakce. V tomto období vytváří originálními postupy a technikou tzv. strukturální grafiku, od roku 1968 se začal programově věnovat serigrafii. V roce 1967 spoluzakládal Klub konkrétistů. V té době se začal programově věnovat serigrafii, která se počátkem šedesátých let prosadila a významně ovlivnila tvorbu nastupující generace umělců pop-artu a op-artu v USA a v západní Evropě. Ve své tvorbě začal využívat písmové znaky a fragmenty slov - ovlivněn a inspirován vlastní vizuální poezií. Písmové znaky (tzv. grafémy) vtiskoval do grafické matrice anebo vypaloval do dřevěných reliéfů, plastik a koláží. Od té doby se písmo, respektive jednotlivé písmové znaky a číslice staly jeho hlavním výrazovým prostředkem. Ovčáček se tak stal nejdůslednějším českým představitelem lettrismu.

Mimo písmové znaky se v jeho díle objevuje též figura: v rané tvorbě stylizovaná téměř do podoby znaku (vliv primitivního umění), v pozdějším období rozvinutá v sérii kreseb se silným erotickým podtextem (ilustrace k dílu markýze de Sade 120 dní Sodomy). Figura se objevuje též v obrazech vytvořených z papírové hmoty aplikované na plátno anebo v antropometriích ženského těla z téže papírové hmoty. V neposlední řadě využívá figuru-akt v kombinaci s písmem ve svém fotografickém díle, které uspořádal v posledních několika letech.

Do roku 1989 mohl vystavovat pouze sporadicky, aktivně se účastnil setkání a alternativních výstav režimem neakceptovaných umělců. Ovčáček je jedním ze signatářů občanského hnutí Charta 77. V posledních letech minulého století se autor poměrně intenzivně zabýval rovněž instalacemi a akcemi s hořícími lany. Zúčastnil se celé řady mezinárodních výstav či sympozií. V letech 1997-1999 pořádal na půdě Ostravské univerzity serigrafické workshopy.

V současné době se zabývá, zkoumá a zdokonaluje možnosti využití digitální počítačové techniky v serigrafii. Při jejich tvorbě občas využívá své starší náměty zpracované dříve jinou technikou. Eduard Ovčáček se věnuje také pedagogické činnosti. V letech 1963-1968 učil grafické techniky na Katedře výtvarné teorie a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V současné době je emeritním profesorem na Ostravské univerzitě, kde na Fakultě umění vedl několik let Katedru grafiky a kresby. Je zastoupen v mnoha veřejných a soukromých sbírkách jak v České republice, tak v Evropě, Asii a Americe. Získal řadu ocenění v oboru volné grafiky u nás i v cizině. Žije a pokračuje ve velmi intenzivní tvůrčí činnosti v Ostravě.

Jakub Adamec